Z jaké republiky? Z České republiky?
Když se mě v USA lidi ptají, odkud jsem, ráda je nechávám hádat. Čistě podle vzhledu mi tipují různé země Latinské Ameriky. Hned když jsem se přistěhovala na Floridu, osvojila jsem si odpověď: „No hablo espaňol. Ingles, por favor (Nemluvím španělsky. Anglicky, prosím)." Jakmile jsem vešla na Floridě do banky, ozvalo se pokaždé španělsky: „Hola! Como puedo ayudarle (Dobrý den, jak vám mohu pomoci)?"
Do banky jsem si proto často chodila procvičovat španělštinu, kterou jsem se doma šprtala z učebnice pro samouky. Po pár měsících mě totiž omrzelo to moje „no hablo espaňol". Jednou můj manžel úplně zrudl, když jsem se za námi stojící paní zeptala na lexikální problém, se kterým jsem si nevěděla rady. Náhodou jsem tím rozpoutala mezi přítomnými Mexičankami zajímavou diskuzi a na oplátku jim zase poradila, kam zajít v Praze na jídlo. Skupinka tří žen si totiž na pobočku přišla směnit dolary za koruny před svou dovolenou v České republice. Svět je malý.
Na Floridě, kde jsou veškeré nápisy v obchodech dvojjazyčně, mě asistenti v supermarketu pravidelně odkazovali například na pokladnu číslo 5 slovy „caja cinco!“ a v muzeu mi podávali leták ve španělštině. Sem tam se při námitce, že nemluvím španělsky, někdo podivil: „Vy jste Italka?“
Pokud mě slyšeli mluvit „nešpanělsky“, zmátl je můj akcent. Francouzka? Holanďanka? Mimozemšťanka? Existuje však i početná skupina lidí, kteří mě bez zaváhaní řadí do úplně jiné kategorie: Izrael. Opravdu. Dělám si čárky do deníčku. Když je zaskočím otázkou, podle čeho tak usuzují, začnou mi zírat na nos a zmateně kličkovat… „No já nevím, asi to husté obočí nebo tmavé oči...“ Jasně… Mám zkrátka velký nos! I můj vlastní syn mě za něj často chytá nebo se mi ho, chudáček malá, aspoň marně snaží vmáčknout do obličeje.
Zatímco v Chicagu jsem se ještě nesetkala s nikým, kdo by nevěděl, kde se nachází Česká republika, na Floridě je existence této země pro většinu lidí překvapením. Když se někomu představím v Chicagu, lidé zpravidla odpovídají: „Praha je krásná, loni jsme tam byli na dovolené/za kamarádkou/za synem." Jedna paní mi dokonce řekla, že krásnější město ještě neviděla. Na druhou stranu floridské reakce bývají udivené, doprovázené citoslovci „ááá, aha, hmmm", které znamenají, že dotyčný nemá ponětí, o čem mluvím.
Během svého studia v Atlantě ve státě Georgia se mě často ptali: „Z jaké republiky? Z Dominikánské?" Jen jedna paní znala Československo. Bylo mi jí trochu líto, když jsem jí během pětiminutového rozhovoru zbořila její představu o mapě Evropy, kde Československo s hlavním městem Sarajevem leží v Jugoslávii vedle ostatních zemí Sovětského svazu.
Onehdy se mě v místním dětském muzeu, kam se Filísek chodí socializovat, jedna maminka přímo zeptala: „Jaké jste vy dva etnikum?“ Málem jsem vyprskla smíchy.
V USA jsou lidi vůbec hrdí na svůj původ. Málokterý Američan nemá přehled o svých předcích. Je úplně běžné, že vám někdo řekne: „Já jsem Italka!“ a přitom dotyčná v Itálii nikdy nebyla a italsky umí říct jen „pizza“ nebo „pasta“, navíc se silným americkým přízvukem.
Například u imigrantů z Latinské Ameriky je ale situace úplně jiná – dvojjazyčnost je standard. Fascinuje mě, jak tito lidé plynule přechází ze španělštiny do angličtiny a naopak. V obou řečech mají perfektní přízvuk a jazyk se jim u toho ani trochu nezamotá.
Není pravda, že Američané neumějí cizí jazyky. Každý den potkávám rodiče, kteří na své děti mluví dvojjazyčně – německy, francouzsky, japonsky, polsky, srbsky... Když se s někým dám do řeči, často zjistím, že mají ještě cizojazyčnou chůvu, takže jejich potomek komunikuje plynule více jazyky než jeho rodiče. Pokud prošel bilingvní výchovou i samotný rodič – např. dcera dvou Číňanů, která vyrostla v Německu, má dva mateřské jazyky a nyní žije s manželem Američanem v USA – jazyky se nabalují jako sněhové koule.
Se svým synem mám v tomto ohledu do budoucna velké plány. Aby mě za pár let, až s ním bude třískat puberta, mohl poslat do háje jak anglicky, tak česky… Bez přízvuku!
Denisa Sciortino
Nový rok, nový domov
Když vám povím, na kolika místech jsem už bydlela, řeknete si, že stěhování pro mě musí být hračka. Chyba lávky...
Denisa Sciortino
Lego zničí ti ego
Který rodič nikdy nešlápnul na kostičku Lega? Tento kus plastu ale může způsobit újmu i něčemu mnohem důležitějšímu, než je vaše chodidlo...
Denisa Sciortino
Upřímnost nade vše aneb Hovory s F
Bez vtipných hlášek našeho tříletého bilingvního syna bych si svůj život už neuměla ani představit. Tady je sbírka těch nejlepších z nich.
Denisa Sciortino
30 kulturních šoků, které jsem zažila v USA (část čtrnáctá)
Zaujaly vás mé „šoky" z amerických silnic? Jestli ano, měli byste si přečíst i tento díl, protože jejich výčet ještě nekončí. V tomto článku vám prozradím svůj vůbec největší šok, který jsem zažila na jedné floridské pláži.
Denisa Sciortino
Doktor amatér
Jak to dopadne, když se ocitnete ve spárech samozvaného „doktora", který si absenci vzdělání kompenzuje přemírou nadšení.
Denisa Sciortino
30 kulturních šoků, které jsem zažila v USA (část třináctá)
Další díl mých kulturních šoků, tentokrát o odlišnostech, kterých jsem si všimla na silnicích ve Virginii a na Floridě.
Denisa Sciortino
30 kulturních šoků, které jsem zažila v USA (část dvanáctá)
Tento článek je věnovaný dvěma ze třiceti kulturních šoků, které jsem zažila ve státech Georgia, Florida, Illinois a Virginie.
Denisa Sciortino
Život v bilingvní rodině
„Aha, on vlastně nemluví česky.” Věta, která mě navzdory frekvenci, s níž ji v Česku slýchávám, vždycky znovu překvapí a tak trochu i rozzlobí.
Denisa Sciortino
Jak dostat synáčka do školky
Vědeli jste, že ve Virginii (v okolí Washingtonu D.C.) je takový nedostatek míst v jeslích a školkách, že se na čekací listiny zapisují ženy, které jsou teprve těhotné?
Denisa Sciortino
Z deníku chicagské náplavy
Nedávno se mě můj manžel zeptal, jestli by mi moc vadil případný návrat do Chicaga. Odpovědí byl můj vyděšený obličej. Obyvatele a milovníky Chicaga prosím o prominutí. Každý přece ví, že v Chicagu je pěkně. Pěkně zima.
Denisa Sciortino
Historický trojúhelník
Malá pozvánka do naší krásné Virginie, kde můžete prožít víkend v 18. století, aniž byste k tomu potřebovali stroj času.
Denisa Sciortino
30 kulturních šoků, které jsem zažila v USA (část jedenáctá)
Tento článek je věnovaný jednomu ze třiceti kulturních šoků, které jsem zažila ve státech Georgia, Florida, Illinois a Virginie. Na některé z nich, ač jsou třeba i notoricky známé, jsem si ani po letech nezvykla.
Denisa Sciortino
Insta mama
Už jsem to udělala zase.... Přestože jsem si to výslovně zakázala. Klikla jsem na Instagramu na lupu.
Denisa Sciortino
Děkuju
V tomto příspěvku bych chtěla poděkovat nejen těm, kdo mi v anketě Bloger roku 2018 na iDNES poslali hlas, ale i všem ostatním čtenářům. Už samotná nominace mě velmi potěšila a po pravdě i zaskočila.
Denisa Sciortino
Co cizince překvapuje na Česku a na Češích
Sbírka výroků mých zahraničních studentů, přátel a známých o Češích a o Česku. S některými z nich souhlasím, jiné mi přijdou úsměvné, ale všechny určitě nabízejí podnět k zamyšlení nad tím, jací jsme a jaký dojem z nás má svět.
Denisa Sciortino
Hanácky Velekonoce
Velikonoční minipovídka v hanáckém nářečí inspirovaná životem v tomto nádherném regionu. Rozumíte hanácky, nebo budete potřebovat slovník?
Denisa Sciortino
Třešňová mánie ve Washingtonu, D.C.
Třešňový festival je událost roku, na kterou se Washington DC, připravuje dlouho dopředu. V rádiu, v televizi a na sociálních sítích se mluví jen o třešních. Záplava růžových lístků do hlavního města přiláká zhruba milion turistů.
Denisa Sciortino
Na hlavu!
Rozhodla jsem se, že letos vylezu ze své bubliny a budu zkoušet nové věci. Proto jsem jednoho večera místo svých obvyklých činností dala přednost aktivitě, která baví miliony lidí po celém světě, ale pro mě je něčím neznámým.
Denisa Sciortino
Jak přežít českou pohostinnost (průvodce pro cizince)
Coby učitelka češtiny pro cizince i jako imigrantka žijící v USA vím, že aby člověk obstál v zahraničí, je potřeba naučit se nejen cizí jazyk, ale také se orientovat v dané kultuře a porozumět mentalitě místních obyvatel.
Denisa Sciortino
Lyže jsou můj koňský hřbet
Říká se, že nejkrásnější pohled na svět je z koňského hřbetu. V mém případě to není koňský hřbet, ale lyže. Jak dopadla noční lyžovačka, na kterou jsem se vypravila po několika letech?
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 46
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 8860x
Mou inspirací je cizí země, v níž žiju a kterou se ze všech sil snažím poznat, ale především můj roční syn, co dokáže udělat zážitek i z cesty pro rohlíky.
Více článků najdete na blogu Americké zmatky české matky:
https://americkezmatky.wixsite.com/ceskematky
Mé postřehy a fotky můžete sledovat na Facebooku nebo na Instagramu:
https://www.facebook.com/americkezmatkyceskematky
@blog.zmatkymatky