30 kulturních šoků, které jsem zažila v USA (část třetí)
Na některé z nich, ač jsou třeba i notoricky známé, jsem si ani po letech nezvykla. Vytrvale s nimi bojuju a odmítám se přizpůsobit, jiné jsem přijala za své, naopak se mi po nich v Česku stýská.
Čím déle v USA žiju, tím méně věcí mi připadá neobvyklých, proto mi taky některé z šoků, o kterých vám chci vyprávět, dnes přijdou už naprosto normální.
7. How are you?
Tato anglická fráze sice znamená „Jak se máš/máte?“, nicméně se považuje spíše za zdvořilostní pozdrav než za skutečnou otázku. Pokud uslyšíte tuhle větu od člověka, k němuž nemáte žádný osobní vztah, správná odpověď je: „Dobře, a vy? Případně stačí pouze zopakovat, „Jak se máš/máte?“.
Ještě jako studentka jsem se podivovala nad touto nelogickou záležitostí a stěžovala si tehdejšímu příteli: „Proč se mě teda ptají, když, než stačím otevřít pusu, jsou o 5 metrů dál?“ On jen pokrčil rameny a prohodil, že je to zdvořilostní konvence. Formulku „How are you?“ dnes říkám x-krát denně a kolikrát mám tendenci ji použít i v Česku. Ty zmatené reakce mě vždycky pobaví.
Kdybych na otázku „How are you?“ náhodou zkusila odpovědět po pravdě a řekla třeba: „No dneska lítám jak urvanej plakát“ nebo „Jsem unavená, protože se syn 4x za noc vzbudil“, měli by pro změnu Američané kulturní šok ze mě. Stěžování a bědování nikoho nezajímá. Budí spíše rozpaky. Každý se má skvěle, i kdyby měl třeba střevní chřipku a obě ruce v gypsu.
8. Posmrkávání
Američani posmrkávají. Tuto činnost, kterou mám spojenou především s malými dětmi, v USA provozují nachlazené osoby různých věkových kategorií. Představte si, že na začátku podzimu, kdy se už pěkně rozjíždí chřipková sezóna, sedíte v aule s dalšími dvěma sty studenty a píšete test. V sále panuje naprosté ticho, které je každých pár vteřin narušené nevyhnutelným posmrkáváním. Zprava, zleva, zepředu, zezadu… prostě odevšad, protože nemalá část osazenstva má rýmu. Posmrkávat je normální.
Kdybyste ale naopak vytáhli kapesník – ať už papírový nebo nedejbože látkový – sklidili byste zděšené pohledy. Nejednou mi dokonce bylo doporučeno jít se vysmrkat na toaletu, protože smrkání je přece naprosto nechutné.
9. (Ne)kouření
Jedna z věcí, které na Americe miluju, je, že se tu skoro nikde nesmí kouřit. Dokonce ani na zahrádkách některých restaurací a kaváren. Na budovách často vidím viset nápisy určující, v jaké nejmenší vzdálenosti si můžete zapálit cigaretu. Kuřáci jsou proto většinou schovaní někde v zapadlé uličce nebo za rohem. Kouřit se nesmí ani v většině bytových komplexů. A to jak uvnitř, tak kolem budovy. Vidět někoho kouřit je spíš výjimka. Američany, kteří vyrazí na dovolenou do Evropy, proto počet kuřáků překvapí.
Jednou se mi stalo, že jsem na ulici ucítila kouř. Přede mnou jdoucí slečna si totiž vychutnávala cigaretu. Zpomalila jsem, abychom se synem nemuseli kouř dýchat. Najednou se ozval hlas pána za mnou: „To je hnus, že? Kuřáci zatracení, měli by se stydět!“ Polekaná slečna se začala urychleně omlouvat, a cigaretu dokonce promptně zahodila do odpadkového koše. Kouření nefandím, ale zároveň si nemyslím, že by bylo nutné kuřáky veřejně kárat. Slovní potyčky na veřejnosti holt patří k chicagskému koloritu.
Denisa Sciortino
Nový rok, nový domov
Když vám povím, na kolika místech jsem už bydlela, řeknete si, že stěhování pro mě musí být hračka. Chyba lávky...
Denisa Sciortino
Lego zničí ti ego
Který rodič nikdy nešlápnul na kostičku Lega? Tento kus plastu ale může způsobit újmu i něčemu mnohem důležitějšímu, než je vaše chodidlo...
Denisa Sciortino
Upřímnost nade vše aneb Hovory s F
Bez vtipných hlášek našeho tříletého bilingvního syna bych si svůj život už neuměla ani představit. Tady je sbírka těch nejlepších z nich.
Denisa Sciortino
30 kulturních šoků, které jsem zažila v USA (část čtrnáctá)
Zaujaly vás mé „šoky" z amerických silnic? Jestli ano, měli byste si přečíst i tento díl, protože jejich výčet ještě nekončí. V tomto článku vám prozradím svůj vůbec největší šok, který jsem zažila na jedné floridské pláži.
Denisa Sciortino
Doktor amatér
Jak to dopadne, když se ocitnete ve spárech samozvaného „doktora", který si absenci vzdělání kompenzuje přemírou nadšení.
Denisa Sciortino
30 kulturních šoků, které jsem zažila v USA (část třináctá)
Další díl mých kulturních šoků, tentokrát o odlišnostech, kterých jsem si všimla na silnicích ve Virginii a na Floridě.
Denisa Sciortino
30 kulturních šoků, které jsem zažila v USA (část dvanáctá)
Tento článek je věnovaný dvěma ze třiceti kulturních šoků, které jsem zažila ve státech Georgia, Florida, Illinois a Virginie.
Denisa Sciortino
Život v bilingvní rodině
„Aha, on vlastně nemluví česky.” Věta, která mě navzdory frekvenci, s níž ji v Česku slýchávám, vždycky znovu překvapí a tak trochu i rozzlobí.
Denisa Sciortino
Jak dostat synáčka do školky
Vědeli jste, že ve Virginii (v okolí Washingtonu D.C.) je takový nedostatek míst v jeslích a školkách, že se na čekací listiny zapisují ženy, které jsou teprve těhotné?
Denisa Sciortino
Z deníku chicagské náplavy
Nedávno se mě můj manžel zeptal, jestli by mi moc vadil případný návrat do Chicaga. Odpovědí byl můj vyděšený obličej. Obyvatele a milovníky Chicaga prosím o prominutí. Každý přece ví, že v Chicagu je pěkně. Pěkně zima.
Denisa Sciortino
Historický trojúhelník
Malá pozvánka do naší krásné Virginie, kde můžete prožít víkend v 18. století, aniž byste k tomu potřebovali stroj času.
Denisa Sciortino
30 kulturních šoků, které jsem zažila v USA (část jedenáctá)
Tento článek je věnovaný jednomu ze třiceti kulturních šoků, které jsem zažila ve státech Georgia, Florida, Illinois a Virginie. Na některé z nich, ač jsou třeba i notoricky známé, jsem si ani po letech nezvykla.
Denisa Sciortino
Insta mama
Už jsem to udělala zase.... Přestože jsem si to výslovně zakázala. Klikla jsem na Instagramu na lupu.
Denisa Sciortino
Děkuju
V tomto příspěvku bych chtěla poděkovat nejen těm, kdo mi v anketě Bloger roku 2018 na iDNES poslali hlas, ale i všem ostatním čtenářům. Už samotná nominace mě velmi potěšila a po pravdě i zaskočila.
Denisa Sciortino
Co cizince překvapuje na Česku a na Češích
Sbírka výroků mých zahraničních studentů, přátel a známých o Češích a o Česku. S některými z nich souhlasím, jiné mi přijdou úsměvné, ale všechny určitě nabízejí podnět k zamyšlení nad tím, jací jsme a jaký dojem z nás má svět.
Denisa Sciortino
Hanácky Velekonoce
Velikonoční minipovídka v hanáckém nářečí inspirovaná životem v tomto nádherném regionu. Rozumíte hanácky, nebo budete potřebovat slovník?
Denisa Sciortino
Třešňová mánie ve Washingtonu, D.C.
Třešňový festival je událost roku, na kterou se Washington DC, připravuje dlouho dopředu. V rádiu, v televizi a na sociálních sítích se mluví jen o třešních. Záplava růžových lístků do hlavního města přiláká zhruba milion turistů.
Denisa Sciortino
Na hlavu!
Rozhodla jsem se, že letos vylezu ze své bubliny a budu zkoušet nové věci. Proto jsem jednoho večera místo svých obvyklých činností dala přednost aktivitě, která baví miliony lidí po celém světě, ale pro mě je něčím neznámým.
Denisa Sciortino
Jak přežít českou pohostinnost (průvodce pro cizince)
Coby učitelka češtiny pro cizince i jako imigrantka žijící v USA vím, že aby člověk obstál v zahraničí, je potřeba naučit se nejen cizí jazyk, ale také se orientovat v dané kultuře a porozumět mentalitě místních obyvatel.
Denisa Sciortino
Lyže jsou můj koňský hřbet
Říká se, že nejkrásnější pohled na svět je z koňského hřbetu. V mém případě to není koňský hřbet, ale lyže. Jak dopadla noční lyžovačka, na kterou jsem se vypravila po několika letech?
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 46
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 8860x
Mou inspirací je cizí země, v níž žiju a kterou se ze všech sil snažím poznat, ale především můj roční syn, co dokáže udělat zážitek i z cesty pro rohlíky.
Více článků najdete na blogu Americké zmatky české matky:
https://americkezmatky.wixsite.com/ceskematky
Mé postřehy a fotky můžete sledovat na Facebooku nebo na Instagramu:
https://www.facebook.com/americkezmatkyceskematky
@blog.zmatkymatky