30 kulturních šoků, které jsem zažila v USA (část sedmá)
Tento článek je věnovaný jednomu ze třiceti kulturních šoků, které jsem zažila ve státech Georgia, Florida, Illinois a Virgínie. Na některé z nich, ač jsou třeba i notoricky známé, jsem si ani po letech nezvykla. Vytrvale s nimi bojuju a odmítám se přizpůsobit, jiné jsem přijala za své, naopak se mi po nich v Česku stýská.
Čím déle v USA žiju, tím méně věcí mi připadá neobvyklých, proto mi taky některé z šoků, o kterých vám chci vyprávět, dnes přijdou už naprosto normální.
17. Američané jsou stěhovaví ptáci
Rčení „je lepší třikrát vyhořet, než se jednou stěhovat“ mi vždycky přišlo přitažené za vlasy. I když se téměř při každém stěhování něco rozbije nebo poškodí, nikdy nepřijdete úplně o všechno, jako je tomu v případě požáru. Pokud vám teda například pronajatou dodávku se všemi vašimi věcmi přes noc neukradnou z motelového parkoviště. To pak vyjde nastejno.
Během svého života jsem se stěhovala celkem třináctkrát. Jestliže připočítám i krátkodobé (několikaměsíční studijní a pracovní pobyty v zahraničí), tak devatenáctkrát. V Česku mi většinou pomohli rodiče nebo kamarádi a věci mi odvezli autem, případně jsem je postupně odvlekla sama vlakem. V USA, kde jsme se zatím stěhovali čtyřikrát, jsme využili „rodinné stěhovací firmy“, rozumějte mě, mého manžela a jeho příbuzné. Pokaždé se pronajala dodávka, do které se vměstnalo našich pár švestek, jež se poté odvezly stovky či tisíce kilometrů daleko.
Pro rodinu mého manžela je stěhování něco naprosto rutinního. Dalo by se to nazvat přímo rodinnou tradicí. Když byl můj manžel malý, stěhovali se téměř každý rok. Ať už byla důvodem změna zaměstnání či vypršení nájemní smlouvy, pokaždé byli jeho rodiče schopní sbalit svých pět dětí a všechno ostatní, co potřebovali k životu, a změnit bydliště. Pro mě ještě do nedávna něco nepředstavitelného. V USA nebydlím ještě ani 3 roky a už jsem měla možnost bydlet ve čtyřech městech ve třech různých státech. Moje bilance není tudíž o nic lepší.
Naše první stěhování v USA bylo jednoduché. Skoro nic jsme neměli, přesouvali jsme se jen v rámci Floridy, a navíc jsem byla těhotná, takže jsem pouze balila, zatímco krabice za mě nosili jiní.
Při druhém stěhování jsme měli maličké miminko, takže jsem místo dvoudenní cesty autem z Floridy do Chicaga raději odletěla do ČR. Před cestou jsem samo sebou sbalila kompletně celý byt, aby manžel a jeho pomocníci neměli žádnou další práci. Kdybych si mohla vybrat mezi cestou letadlem s dítětem (doslova visícím) na krku a taháním nábytku, vybrala bych si to druhé.
V Chicagu jsme pak vybalili jen malou část věcí a zbytek nechali v zavřených krabicích. Věděli jsme, že tam strávíme jen několik málo měsíců. Vlastně to jinak ani nešlo. Do maličkého bytu ve 21. patře by se nám všechny naše věci prostě nevlezly. Měli jsme proto jednu ze dvou šaten po strop zarovnanou neotevřenými krabicemi. Jejich následné rozbalování ve Virginii bylo jako druhé Vánoce. Jééééé, já mám tolik letních šatů? Helemese, lodičky... tak na vás jsem úplně zapomněla...
Jelikož při přesunu z Chicaga do Virginie k nám přiletěl jen tchán, požádal manžel o pomoc svoje spolužáky ze školy. Musela jsem se smát, když jsem se dozvěděla, že prosbu mého manžela neodmítl ani Juan, který si sám na přestěhování ze Chicaga do luxusní čtvrti na Manhattanu najal stěhovací firmu. Skutečně přišel a z dobroty srdce se tahal s našimi věcmi.
Američané se na rozdíl od Čechů stěhují poměrně často a to i velmi daleko. Setkala jsem se i s ženami v pokročilém stádiu těhotenství, na které čekalo urgentní hledání nových doktorů, porodnice a pediatra.
Přesunout se z jednoho státu do druhého neznamená jen sbalit věci a najít si nové bydliště. Změní se vám nejen adresa, doktoři, školy, ale i zdravotní pojištění, daně, SPZ, řidičský průkaz atd. Učitelé nebo právníci často musejí skládat zkoušky, aby mohli v novém státě pokračovat ve své profesi.
Každý stát má svoje zákony a ty se od sebe dost liší. Jak jsem nedávno s hrůzou zjistila, o tom, zdali vám řidičský průkaz ve Virginii jen vymění, nebo jestli musíte opakovat zkoušky, rozhodují jednotliví úředníci.
Někdy stačí přesunout se z jednoho okresu do druhého a hned platíte vyšší nebo nižší zdravotní pojištění, protože např. doktoři v malém Bradentonu jsou levnější než v turistickém velkoměstě Orlandu, přestože obě města leží na Floridě.
Za dobu, co jsem tu, jsem stihla vypozorovat, že hodně lidí přenechává starosti se stěhováním profesionálům. Je běžné nechat si věci nejen přestěhovat, ale i zabalit a následně vybalit. Důkladný závěrečný nebo první úklid provede samozřejmě úklidová firma.
Zatímco tahání krabic a úklid bych mile ráda nechala na někom jiném, při představě, že někdo bude vybalovat a vyskládávat mé věci, mi vstávají vlasy na hlavě. Mně samotné trvá minimálně měsíc, než se rozhodnu, kam co bude patřit. Jak dlouho bych asi věci přeskládávala o někom jiném, když po sobě to udělám aspoň dvakrát.
Na druhou stranu má stěhování i svá pozitiva. Při balení jste nuceni projít všechny své věci a zvážit, co vzít a co dát do charity nebo do kontejneru. Naučila jsem se nelpět na věcech (až na ty, které mi někdo daroval nebo ke kterým se váže nějaká hezká vzpomínka).
Při posledním stěhování se mi podařilo zbavit se našeho vysokého černého jídelního stolu, který jsem nesnášela, protože jsem z něho denně musela utírat prach a syn se na něj naučil šplhat. Můj manžel si ho pořídil ještě před svatbou a jeho motivací bylo, že mohl při sezení na barové židli houpat nohama, což nezažil od svých šesti let.
Postupně se zbavuju veškerého nábytku černé barvy. Zbývá televizní a konferenční stolek. S tím druhým mi dost pomáhá náš téměř dvouletý syn, který ho už skrz naskrz probodal vidličkou. Asi má vkus po mně.
Denisa Sciortino
Nový rok, nový domov
Když vám povím, na kolika místech jsem už bydlela, řeknete si, že stěhování pro mě musí být hračka. Chyba lávky...
Denisa Sciortino
Lego zničí ti ego
Který rodič nikdy nešlápnul na kostičku Lega? Tento kus plastu ale může způsobit újmu i něčemu mnohem důležitějšímu, než je vaše chodidlo...
Denisa Sciortino
Upřímnost nade vše aneb Hovory s F
Bez vtipných hlášek našeho tříletého bilingvního syna bych si svůj život už neuměla ani představit. Tady je sbírka těch nejlepších z nich.
Denisa Sciortino
30 kulturních šoků, které jsem zažila v USA (část čtrnáctá)
Zaujaly vás mé „šoky" z amerických silnic? Jestli ano, měli byste si přečíst i tento díl, protože jejich výčet ještě nekončí. V tomto článku vám prozradím svůj vůbec největší šok, který jsem zažila na jedné floridské pláži.
Denisa Sciortino
Doktor amatér
Jak to dopadne, když se ocitnete ve spárech samozvaného „doktora", který si absenci vzdělání kompenzuje přemírou nadšení.
Denisa Sciortino
30 kulturních šoků, které jsem zažila v USA (část třináctá)
Další díl mých kulturních šoků, tentokrát o odlišnostech, kterých jsem si všimla na silnicích ve Virginii a na Floridě.
Denisa Sciortino
30 kulturních šoků, které jsem zažila v USA (část dvanáctá)
Tento článek je věnovaný dvěma ze třiceti kulturních šoků, které jsem zažila ve státech Georgia, Florida, Illinois a Virginie.
Denisa Sciortino
Život v bilingvní rodině
„Aha, on vlastně nemluví česky.” Věta, která mě navzdory frekvenci, s níž ji v Česku slýchávám, vždycky znovu překvapí a tak trochu i rozzlobí.
Denisa Sciortino
Jak dostat synáčka do školky
Vědeli jste, že ve Virginii (v okolí Washingtonu D.C.) je takový nedostatek míst v jeslích a školkách, že se na čekací listiny zapisují ženy, které jsou teprve těhotné?
Denisa Sciortino
Z deníku chicagské náplavy
Nedávno se mě můj manžel zeptal, jestli by mi moc vadil případný návrat do Chicaga. Odpovědí byl můj vyděšený obličej. Obyvatele a milovníky Chicaga prosím o prominutí. Každý přece ví, že v Chicagu je pěkně. Pěkně zima.
Denisa Sciortino
Historický trojúhelník
Malá pozvánka do naší krásné Virginie, kde můžete prožít víkend v 18. století, aniž byste k tomu potřebovali stroj času.
Denisa Sciortino
30 kulturních šoků, které jsem zažila v USA (část jedenáctá)
Tento článek je věnovaný jednomu ze třiceti kulturních šoků, které jsem zažila ve státech Georgia, Florida, Illinois a Virginie. Na některé z nich, ač jsou třeba i notoricky známé, jsem si ani po letech nezvykla.
Denisa Sciortino
Insta mama
Už jsem to udělala zase.... Přestože jsem si to výslovně zakázala. Klikla jsem na Instagramu na lupu.
Denisa Sciortino
Děkuju
V tomto příspěvku bych chtěla poděkovat nejen těm, kdo mi v anketě Bloger roku 2018 na iDNES poslali hlas, ale i všem ostatním čtenářům. Už samotná nominace mě velmi potěšila a po pravdě i zaskočila.
Denisa Sciortino
Co cizince překvapuje na Česku a na Češích
Sbírka výroků mých zahraničních studentů, přátel a známých o Češích a o Česku. S některými z nich souhlasím, jiné mi přijdou úsměvné, ale všechny určitě nabízejí podnět k zamyšlení nad tím, jací jsme a jaký dojem z nás má svět.
Denisa Sciortino
Hanácky Velekonoce
Velikonoční minipovídka v hanáckém nářečí inspirovaná životem v tomto nádherném regionu. Rozumíte hanácky, nebo budete potřebovat slovník?
Denisa Sciortino
Třešňová mánie ve Washingtonu, D.C.
Třešňový festival je událost roku, na kterou se Washington DC, připravuje dlouho dopředu. V rádiu, v televizi a na sociálních sítích se mluví jen o třešních. Záplava růžových lístků do hlavního města přiláká zhruba milion turistů.
Denisa Sciortino
Na hlavu!
Rozhodla jsem se, že letos vylezu ze své bubliny a budu zkoušet nové věci. Proto jsem jednoho večera místo svých obvyklých činností dala přednost aktivitě, která baví miliony lidí po celém světě, ale pro mě je něčím neznámým.
Denisa Sciortino
Jak přežít českou pohostinnost (průvodce pro cizince)
Coby učitelka češtiny pro cizince i jako imigrantka žijící v USA vím, že aby člověk obstál v zahraničí, je potřeba naučit se nejen cizí jazyk, ale také se orientovat v dané kultuře a porozumět mentalitě místních obyvatel.
Denisa Sciortino
Lyže jsou můj koňský hřbet
Říká se, že nejkrásnější pohled na svět je z koňského hřbetu. V mém případě to není koňský hřbet, ale lyže. Jak dopadla noční lyžovačka, na kterou jsem se vypravila po několika letech?
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 46
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 8860x
Mou inspirací je cizí země, v níž žiju a kterou se ze všech sil snažím poznat, ale především můj roční syn, co dokáže udělat zážitek i z cesty pro rohlíky.
Více článků najdete na blogu Americké zmatky české matky:
https://americkezmatky.wixsite.com/ceskematky
Mé postřehy a fotky můžete sledovat na Facebooku nebo na Instagramu:
https://www.facebook.com/americkezmatkyceskematky
@blog.zmatkymatky