30 kulturních šoků, které jsem zažila v USA (část první)

13. 06. 2018 3:31:45
Život v cizí zemi má své výhody - neustále máte co objevovat, naučíte se novým věcem a poznáte odlišnou kulturu. Dříve nebo později se ale dostaví kulturní šok(y). První tři ze seznamu těch mých z let 2009 až 2018 najdete zde.

Tento článek je věnovaný třem ze třiceti kulturních šoků, které jsem zažila ve státech Georgia, Florida, Illinois a Virgínie. Na některé z nich, ač jsou třeba i notoricky známé, jsem si ani po letech nezvykla. Vytrvale s nimi bojuju a odmítám se přizpůsobit, jiné jsem přijala za své, a naopak se mi po nich v Česku stýská.

Čím déle v USA žiju, tím méně věcí mi připadá neobvyklých, proto mi taky některé z šoků, o kterých vám chci vyprávět, dnes přijdou už naprosto normální.

1. Oslovování křestním jménem

Když jsem poprvé čekala na prohlídku u doktora a sestra mě zavolala křestním jménem, byla jsem zmatená. Když se mi vzápětí taky představila křestním jménem a přivítala mě na klinice, byla jsem ještě překvapenější. Viděly jsme se poprvé v životě, a proto mi křestní jméno přišlo trochu osobní.

Pokud se nad tím ale zamyslíte, je to vlastně anonymnější. Pro ostatní pacientky jsem nějaká Denisa, případně Denisia, Demosa, Demisa, Denis, Denajsa (teď už slyším na všechno). Nic víc. Zatímco pomocí příjmení si o vás kdokoli může vyhledat, podle křestního jména těžko. Proto vás i v restauraci nebo v obchodě obsluhuje raději Karen nežli paní Williamsová. Přesto když na mě v muzeu po zaplacení kreditkou paní pokladní zavolá: „Hezký zážitek, Deniso!“, připadám si jako malá holčička.

2. Přezouvání

V USA, stejně jako v mnoha jiných zemích, se lidé doma nepřezouvají. Nehygienické? Nepraktické? Nepohodlné? Stejně jako nám Čechům přijde absurdní se při vstupu do bytu nezout boty, Američani nedokáží pochopit, proč by nemohli chodit celý den ve stejných botách venku i doma. „To se pořád obouváte a zouváte? Vy nemáte rohožky?“ ptali se mě udiveně mí studenti z Mexika.

Americké domy a byty jsou vybavené univerzálními béžovými koberci, na kterých teoreticky není špína dlouho vidět. Při vystěhování se koberce standardně na náklady nájemníka vymění za nové. Tento všudypřítomný koberec jsem zatím viděla ve všech státech USA, které jsem navštívila. Výjimkou není bohužel ani náš byt. Kolik tisíců kilometrů tohoto neestetického doplňku se asi ročně natáhne po bytech napříč Spojenými státy?

V naší česko-americké domácnosti se přezouváme. Manžel vždy už předem připomíná rodině, jak to u nás doma chodí. Já zase stojím u dveří jako hlídací pes a dohlížím na to, aby se každý příchozí zul. Napoprvé většinou sklidím naprosto zmatený pohled, jako bych návštěvníka vyzvala k předložení očkovacího průkazu. Kdo u nás už byl, se pravděpodobně smířil s myšlenkou, že jsem praštěná, a neřeší to.

Při odchodu se většinou všichni chtějí obout vsedě na gauči, takže mi přes veškeré moje snahy nakonec stejně projdou minimálně obývákem a chodbou. Pak si vzpomenou, že někde nechali mobil nebo že si ještě odskočí na WC, a mě už začínají skřípat zuby. Když Filípek začínal lézt, byla jsem na chození po koberci v botách vysloveně alergická. Hormony zmítanou matku se naštěstí nikdo neodvážil konfrontovat, a já jsem si proto nemusela znepřátelit široké okolí.

3. Stravování

Čekali jste, že se dočtete, že se Amíci stravují výhradně ve fastfoodech, kde obří hamburgery zapíjejí Coca-Colou z bezedného kelímku? Tak to vás zklamu, protože tak to opravdu není. Samozřejmě že můžete poobědvat smažená kuřecí křidýlka se smaženými hranolky a smaženými cibulovými kroužky a zalít je barevnou limonádou v rychlém občerstvení. Stejně tak se ale dá zajít na falafel do vegetariánského bistra, na nudle ke Korejcům, na mořské plody do rybářské hospody nebo na sushi do japonské restaurace. Možností jsou desítky.

S čím se ale ani po letech nedokážu sžít je, že místní jednotlivým jídlům přikládají úplně jinou důležitost, než na jakou jsem zvyklá. Ráda snídám pečivo a sýr, který zapíjím čajem nebo džusem. K obědu musím mít pořádné teplé jídlo a k večeři si namažu chleba, nebo uklohním něco rychlého, třeba těstoviny.

Američani naopak holdují bohaté teplé snídani – wafle, vaječné omelety, bagel, klobásy, slanina, tousty. To vše s džusem, kávou nebo smoothie (Florida). Pokud spěchají do práce, tak ovšem zhltnou cokoli – jogurt, cereálie, müsli tyčinku... O víkendu je velmi oblíbený brunch (breakfast+lunch čili takový snídáňo-oběd) v restauraci, jehož součástí jsou i alkoholické nápoje, např. Mimosa (šampaňské s pomerančovým džusem).

K obědu si lidé rádi dávají různé druhy sendvičů, které si buďto připravili sami doma, nebo objednali v restauraci. K tomu křoupají chipsy nebo chroupají salát. Součástí poledního menu jsou i polévky, ale ty rozhodně netvoří nedílnou součást oběda, jako je tomu v Česku.

Jelikož obědem žaludek (podle mého názoru) jen tak polechtají, večeře se konají ve velkém stylu. Ať už si vaříte doma sami, jíte venku nebo si objednáte donášku jídla domů, jde o velkou porci – mnohem větší než tu obědovou. Mně i manželovi běžně vystačí na dva dny. Můj tchán vaří velkolepé večeře, na které se vždycky těším. Menu je pestré a nikdy nezklame, a protože je můj manžel skutečně synem svého otce, při pohledu do zrcadla si často říkám: „Šťastná to žena.“

Autor: Denisa Sciortino | středa 13.6.2018 3:31 | karma článku: 46.63 | přečteno: 27612x

Další články blogera

Denisa Sciortino

30 kulturních šoků, které jsem zažila v USA (část sedmá)

V sedmém díle série o kulturních šocích se dočtete o jednom z největších rozdílů mezi Čechy a Američany.

4.11.2018 v 8:40 | Karma článku: 41.96 | Přečteno: 10936 | Diskuse

Denisa Sciortino

Halloweenská minipovídka

Krátká povídka o svátku, který buď každoročně netrpělivě očekáte, nebo vám z něj vstávají všechny chlupy na těle.

30.10.2018 v 13:50 | Karma článku: 16.69 | Přečteno: 610 | Diskuse

Denisa Sciortino

Československo stále žije v USA

Článek o tom, že oslavy 100. výročí vzniku samostatného Československa probíhají i na druhé straně oceánu.

28.10.2018 v 20:10 | Karma článku: 24.57 | Přečteno: 1070 | Diskuse

Denisa Sciortino

Návod, jak správně trávit podzim

Taky Vám podzim leze na nervy? Přečtěte si 8 rad, jak si toto roční období užít do naprostého vyčerpání.

22.10.2018 v 12:52 | Karma článku: 17.10 | Přečteno: 561 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Jana Hrubešová

Tenká hranice mezi životem a smrtí!

Lze všeobecně říci, že čím dříve se dítě narodí, tím je jeho porodní váha nižší. Zachraňujeme děti narozené ve 24. týdnu, vážící méně než půl kila. Vyvstává ovšem otázka:Jsou schopné si matky představit život s takovýmto dítětem?

15.11.2018 v 12:30 | Karma článku: 13.58 | Přečteno: 608 | Diskuse

Marta Kučíková

Jak na sviňky nevrlé

“Devadesát devět?” ptám se mírně shrbené signory, a dodám: “Všechno nejlepší k narozeninám - vypadáš nanejvýš na osmdesát!” Zle po mně mrskne namalovaným okem. Vyhrknu: “Ty máš tak sedmdesát... maximálně. Promiň, vidím už blbě!"

15.11.2018 v 12:07 | Karma článku: 33.69 | Přečteno: 2044 | Diskuse

Mirka Pantlíková

Mnoho povyku pro nic.

Nerada píši články zabývající se politikou, ale toto mě již nadzvedlo... Kolik se již spotřebovalo novinového papíru, kolik se vyplýtvalo času na nic neřešící politickou kauzu. Aspoň tak se mi to jeví od té doby, co vypukla...

15.11.2018 v 9:52 | Karma článku: 33.71 | Přečteno: 899 |

Jana Kozubíková

kOmický blog XXXXXII.

Snaha se prý cení... ale ne vždycky vynaložené úsilí přináší očekávané výsledky a kladné reakce zainteresovaných.

15.11.2018 v 7:30 | Karma článku: 6.36 | Přečteno: 216 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Přijď jednou k nám a tam si vyfotíš, co budeš chtít... mě

Znovu a znovu zajíždělo Magdino tělo do pěny a zase zpět. Husí kůže na prsou, vztyčené bradavky plující v horké vodě těsně pod hladinou... nádherné záběry.

15.11.2018 v 6:00 | Karma článku: 10.17 | Přečteno: 626 | Diskuse
Počet článků 22 Celková karma 31.76 Průměrná čtenost 6913

Jsem Češka žijící v Americe. Letos jsem bydlela ve třech různých státech USA a příští rok to pravděpodobně bude zase jiný. Ráda si zapisuju drobné každodenní příhody. Své články píšu s nadsázkou, proto je prosím neberte doslova.

Mou inspirací je cizí země, v níž žiju a kterou se ze všech sil snažím poznat, ale především můj roční syn, co dokáže udělat zážitek i z cesty pro rohlíky.

Více článků najdete na blogu Americké zmatky české matky:  https://americkezmatky.wixsite.com/ceskematky

nebo na Instagramu: blog.zmatkymatky

Najdete na iDNES.cz