Na skok v 18. století
Jestli se mi na Američanech něco líbí, je to schopnost dotáhnout věci k dokonalosti. Pokud chtějí uspět, musejí ze sebe vydat úplně všechno. Aby vytvořili něco perfektního, neváhají Američané vynaložit obrovské množství energie i prostředků. Je to zjevné například při návštěvě historických památek. Nenajdete jich tu samozřejmě tolik jako v Evropě, ale když už se tu nějakou mají, je využitá do posledního coulu.
Vodní mlýn z 18. století? Proč tam nemlít mouku přesně tak jako tenkrát a neprodávat ji pak návštěvníkům jako originální suvenýr. Lihovar, který kdysi patřil prvnímu prezidentu USA? Milovníci whisky si pro změnu jistě ocení exemplář vyrobený 300 let starým postupem.
Americká muzea jsou zábavná a interaktivní. Konají se tu všemožné akce a mnohé instituce nabízí i programy pro děti. Historické památky se snaží vyjít maximálně vstříc nejmladším generacím, např. specializovanými dětskými prohlídkami, hrami, úkoly a tematickými dětskými koutky.
Vše je dokonale zorganizované – od parkovacích míst, před bezbariérovou dostupnost (nebo alespoň určité části historických objektů) až po prohlídky, na které často míří davy lidí. Průvodci v kostýmech jsou norma. Často se jedná i o profesionální herce, kteří vytvářejí dojem, že vás po své rezidenci provází např. sám George Washington. Američané vás prostě dokážou nadchnout. Spíše než hromadu jmen a dat si odnesete znalosti o tom, jak se v té době skutečně žilo. Jak vypadal všední den, co se jedlo, co se nosilo, o čem lidé přemýšleli a po čem toužili.
Já se z každého výletu vracím naprosto vyčerpaná, plná nových dojmů a zážitků. Ty nejčerstvější jsme si odvezli z Williamsburgu, což je taková rozlehlejší verze Rožnova pod Radhoštěm, s tím rozdílem, že se nejedná o starobylou dřevěnou vesnici, ale kopii amerického města z koloniálního období. Nepředstavujte si však žádné muzeum v přírodě, protože Colonial Williamsburg je víc. Je to město, kde se žije, pracuje, hraje, zpívá a tancuje stejně jako kdysi v 18. století.
„Pojďte se s námi vydat proti proudu času do 18. století.“ Tuto větu uslyšíte v autobusu, který vás z parkoviště u návštěvního centra odveze do Williamsburgu, není jen hloupá marketingová fráze. Je to slib, jemuž se opravdu dostojí.
Až budete kráčet historickými ulicemi koloniálního Williamsburgu a obdivovat nádhernou architekturu té doby, budou vás míjet lordi na koních, kočáry tažené koňmi, dámy v objemných šatech, vojáci v uniformách, řemeslníci... Do hostinců, kde můžete večeřet při svíčkách obklopeni starodávným nábytkem a obrazy, vás budou lákat pohledné šenkýřky.
Budete mít možnost nakouknout do dílen i obchůdků. Dozvíte se, jak se sestrojují kapesní hodinky nebo míchají léky. Místnímu lékárníkovi, který trochu připomíná ducha, přímo padá pudr z paruky, což ještě zvyšuje autentičnost jeho vzezření.
Pokud se chcete pokochat přepychem, můžete zajít na prohlídku guvernérova paláce a obdivovat nádherné interiéry i zahrady. V externí kuchyni na dvoře si přičichnout k autentickým jídlům, které tam denně vaří kuchařka, jež má za sebou intenzivní kurz americké kuchyně 18. století.
Když jsme vstoupili do malého kamenného přístřešku, do kterého nás přilákala vůně jídla, kuchařka zanechala míchání polévky v kotlíku nad otevřeným ohněm a začala nám popisovat vystavená jídla – nikoliv sádrové makety, ale skutečné velmi elegantně naservírované pokrmy na malovaných porcelánových talířích. Dala jsem se s ní do řeči, abych zjistila, že některé ingredience už dnes nejsou k dostání, a proto si je sami pěstují na přilehlé zahrádce. Slíbila mi, že pokud přijdu odpoledne, ukáže mi žabí stehýnka. To jsem si raději nechala ujít.
Všichni ti lidé – zahradníci, ševci, švadleny, kováři a jiní mistři svého řemesla pracují ve Williamsburgu během celého roku – na rozdíl od průvodců, kteří jsou často buďto nadšenci nebo studenti historie na brigádě. Například knihařka stráví měsíce výrobou knižní vazby z pravé kůže. Dva puškaři ve své malinké manufaktuře za rok vyprodukují čtyři pušky, z nichž každá má hodnotu 20 tisíc dolarů. Než je vyrobí, projdou jejich dílnami statisíce návštěvníků s obdivem pozorujících jejich trpělivou a náročnou práci.
Ráda věnuju pozornost drobným detailům, proto jsem velmi ocenila, že „obyvatelé“ historického městečka dokonale zapadají do „své“ doby. Nezahlédla jsem nikoho s mobilem nebo třeba moderními dioptrickými brýlemi. Osvěžovali se vodou z porcelánového hrnku nebo dřevěného korbele. Obuté měli kožené boty vyrobené v místní ševcovské dílně. Obyvatele Williamsburgu prostě nenachytáte.
Když se v pět hodin večer zavřou všechny dílny a oba paláce, rozhodně nemusíte spěchat domů. Do jedné z krčem vás lákají na divadlo, do druhé na opékané prase a ve třetí nabízejí lekce historických tanců. V soudní budově se můžete zúčastnit čarodějnického procesu a v kostele zase poslechnout varhanní koncert. Pobavit se se dá například i u akční únikové hry Hněv krále.
Pokud preferujete klidnější zábavu, v nabídce je i kurz předení. A když už se setmí, na zájemce o duchařské prohlídky čeká průvodce s lucernou a zásobou tajemných historek. Strašidelnou prohlídku jsem zvažovala, ale nakonec jsem ji vzdala. Bála jsem se totiž, že by mě na ní provázel místní lékárník, jenž mě děsil už v poledne.
Skutečně nezapomenutelný zážitek jsem si odnesla z prohlídky historické kavárny. Byla jsem totiž její jedinou účastnicí. Když mě usměvavý kavárník pozval dovnitř, otevřela se přede mnou starodávná místnost s dřevěným nábytkem a velikým krbem. U jednoho stolu seděla dáma v nádherných květovaných šatech s černým kloboučkem na hlavě. Pozdravila mě a pokynula mi, abych si k ní přisedla. Kavárník mi mezitím nabídl na výběr kávu, čaj nebo čokoládu. Zvolila jsem to poslední a nelitovala jsem.
Už za několik vteřin jsem srkala lahodný hnědý nápoj z maličkého šálku a zdvořile konverzovala s dámou, která se mi mezitím představila jako Elisabeth. Povídala mi o potížích s Anglií a o životě ve Virginii. Já jsem se té hry nadšeně účastnila a rovněž předstírala, že jsem dáma z 18. století. Připadala jsem si jako ve snu. Obklopená autenticky vypadajícími věcmi a ve společnosti herců v historických kostýmech jsem popíjela nejlepší horkou čokoládu v životě a cítila se jako lady.
Od malička zbožňuju filmy, kde se cestuje časem do minulosti. A ten den jsem měla pocit, že i já jsem se strojem času přesunula o 300 let zpátky. Grand Canyon, Mont San Michel, Koloseum, tramvaje v San Francisku, kam se na to hrabete, vždyť já byla na návštěvě v 18. století!
Více fotek z Williamsburgu najdete na mém blogu.
Denisa Sciortino
Nový rok, nový domov
Když vám povím, na kolika místech jsem už bydlela, řeknete si, že stěhování pro mě musí být hračka. Chyba lávky...
Denisa Sciortino
Lego zničí ti ego
Který rodič nikdy nešlápnul na kostičku Lega? Tento kus plastu ale může způsobit újmu i něčemu mnohem důležitějšímu, než je vaše chodidlo...
Denisa Sciortino
Upřímnost nade vše aneb Hovory s F
Bez vtipných hlášek našeho tříletého bilingvního syna bych si svůj život už neuměla ani představit. Tady je sbírka těch nejlepších z nich.
Denisa Sciortino
30 kulturních šoků, které jsem zažila v USA (část čtrnáctá)
Zaujaly vás mé „šoky" z amerických silnic? Jestli ano, měli byste si přečíst i tento díl, protože jejich výčet ještě nekončí. V tomto článku vám prozradím svůj vůbec největší šok, který jsem zažila na jedné floridské pláži.
Denisa Sciortino
Doktor amatér
Jak to dopadne, když se ocitnete ve spárech samozvaného „doktora", který si absenci vzdělání kompenzuje přemírou nadšení.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Podezřelé nákupy zbraní se mají hlásit už od července, schvaluje vláda
Prodejci mají mít už od července povinnost hlásit podezřelé nákupy zbraní. Počítá s tím novela...
Nenávist vůči Ukrajincům, segregace Romů. Amnesty International kritizuje Česko
Ukrajinští uprchlíci se loni v Česku potýkali s nenávistnými projevy a diskriminací, pokračovala...
Místo do šrotu do opravny. Směrnice EU prodlouží záruku a zakážou „kazítka“
Premium Do budoucna by měla být oprava rozbitých a porouchaných domácích spotřebičů jednodušší. A stejně...
Ignorovat, nebo demaskovat? Německá média řeší, jak informovat o AfD
Premium Je to teď horké téma. Německá mainstreamová média stojí před volbou, nakolik a jakým způsobem...
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...
- Počet článků 46
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 8860x
Mou inspirací je cizí země, v níž žiju a kterou se ze všech sil snažím poznat, ale především můj roční syn, co dokáže udělat zážitek i z cesty pro rohlíky.
Více článků najdete na blogu Americké zmatky české matky:
https://americkezmatky.wixsite.com/ceskematky
Mé postřehy a fotky můžete sledovat na Facebooku nebo na Instagramu:
https://www.facebook.com/americkezmatkyceskematky
@blog.zmatkymatky