Netřeba ani psát o kultuře v USA a z USA. V roce 1968 to jasně vyjádřil J.Werich po návratu z USA. Varoval před expanzí kulturního braku (film, atp.) do Evropy, čehož jsme po roce 1990 svědky i u nás. Jinak stále platí moudro génia:

„Americký národ je výborným příkladem národa, který přešel od barbarství k dekadenci, aniž by poznal civilizaci.“ » A.Einstein.

Rozhodně bych tedy nikoho v USA nenutil k přezouvání, to se dělá snad jen v Česku, v západní Evropě to zvykem rozhodně není a samozřejmě ani v USA. Pro lidi co na to nejsou od mala zvyklí, je to něco jako nutit je sundat si na návštěvě kalhoty.

Třeba tam nejsou po veřejnosti všude "hovínka" po psech. Šlápl jste někdy do něj?

Haha no prijezd do New Yorku 22 Brezna 1979 byl taky trochu sok.

New York byl v letech 1979-1990 uplne jine mesto.

S tím prvním bodem jsem se nemohl pořádně sžít taky. Ale ono to není jen o tom křestním jménu, ale celkově. Vejdeš do krámu a hned Ahoj, jak se máš, jaký máš den, chceš s něčím pomoci? Když jsem si na tohle už zvykl a s úsměvem jsem nakupoval, tak jsem se vrátil do Čech a první pokladní mě svým kyselým obličejem zase vrátila do české reality.

Jenže zkuste na onen dotaz a pozdrav odpovědět, že máte den pod psa, je vám blbě a vůbec byste byl raději někde v jiné galaxii. V tom okamžiku se příjemná tvář tázajícího promění v zoufalý výraz, protože onen dotaz je pouhá fráze na kterou se očekává stejně pitomá fráze v odpovědi. Takže je mi milejší ten kyselý ksicht, kdy vím alespoň, že ten je míněn upřímně.

Co je na přezouvání a oslovování křestním jménem šokujícího?

Nemám rád generalizování a váš článek takovým je. Například ty snídaně. Navíc, napsat že k snídani jedí Američané klobásy je pro českého čtenáře hodně zavádějící, protože to, co my známe jako klobásy, je v USA "drobný páreček", jinak se sausage nedá popsat. Dovolím si ještě upozornit na nesmysl stran koberců. Po vystěhování nájemníka, se rozhodně koberce na náklady nájemníka nemění. Některé realitní kanceláře z depozitu odečítají část na vyčištění a úklid ale ani to není pravidlem. A také není pravda, že na béžových kobercích není špína brzy vidět. Je tomu právě naopak a pokud zanedbáte úklid, tak po pár týdnech koberec mění barvu na šedočernou.

Tak to mě moc nepřekvapilo...

Tak co se týče kulturních šoků z jídla, ty já asi nejvíce zažívám v Česku.

Tak například jsem uvedl už dvakrát v úžas kohosi sdělením, že jsem si v neděli na snídani udělal špenát s bramborama, měl jsem totiž na něj chuť. Z následující reakce jsem pochopil, že z jakýchsi mi neznámých důvodů některým lidem přijde divné tento pokrm ráno pozřít a v jednom případě vůbec jíst v neděli špenát jako takový. Do té doby mě nenapadlo, že by mohlo záležet na dni v týdnu nebo denní době, kdy je co snědeno (nebo že by se to týkalo jen špenátu). Můj stravovací systém je schopen přijmout cokoli a kdykoli. Klidně řízky na snídani.

Jindy se zase na výletě podivil kamarád, že jsem schopen jen tak vzít do ruky hermelín a sníst jej během pauzy na kole. Dodnes nevím co ho na tom udivilo, není to tak výrazný sýr, že by se nedal jíst jen tak.Tentýž kamarád mě zase později překvapil tím, že musí nezbytně ráno po probuzení začít něco jíst, třeba paštiku. Není možné nejprve sbalit stan a pak se třeba stavit za půl hoďky po cestě do obchodu. Někteří zase nemohou sníst flák masa, aniž by k tomu byla příloha. A taky nemůžou sníst třeba samostatné brambory. Jako by tato jídla byla poživatelná jen dohromady. Další zase nemohou jíst stejné jídlo dva nebo tři dny po sobě. Pro jiné je nepředstavitelné, že by alespoň jedno jídlo denně nebylo teplé. Anebo že by před hlavním chodem nebyla polévka (kterou já sám doma vůbec nevařím, neboť je to otravování s jídlem navíc, raději si prostě navařím hlavní chod ve velkých porcích na tři dny).

Taky je mi docela s podivem, když slyším lidi k večeru mluvit o tom, jak už mají velký hlad, když od oběda nejedli. Já přitom hlad pociťuju jen velmi vzácně a spíše okrajově (na rozdíl od žízně, která je pro mě rychle mučivá). A zase jiní lidi vůbec ani nesnídají a stačí jim pojíst až v poledne.

Opravdu je to zajímavé, jak má pro mnoho lidí jídlo význam i ryze psychologický, jak jsme psychicky fixovaní na konkrétní podoby jídla.

Jediné, co mě z toho překvapilo, byl ten špenát s bramborama ke snídani. Tedy pokud by to bylo od včera, tak by mi to nevadilo, ale patlat se s tím hned ráno...

Pro mě byl největší kulturní šok, když jsem byl v New Yorku na letišti na WC a uviděl záchodovou mísu plnou vody, běhal jsem od jednoho "kupé" k dalšímu a všude byl ucpaný záchod....Pak jsem to pochopil, v USA jsou mísy do poloviny zaplněny vodou a pochopil jsem, že je to možná i lepší nežli náš evropský systém

Mne zase udivilo sociální zařízení v Rusku. Po návštěvě světoznámé Ermitáže jsme našli nedaleko tzv. " tatarské záchodky", byl to šok, když po uzavření nízkých dvířek byl patrný návštěvník - čouhala horní čast postavy. Nebylo třeba zástrčky, vždy bylo patrné, že je obsazeno .

Bývá dobrým zvykem, že než jedu někam kde to neznám, se seznámit s tamními zvyklostmi. Což je třeba to oslovování.

Když jsem byla před lety u kamarádky ve Švýcarsku, tak nepřezouvání bylo samozřejmostí (kromě období deště). A koberec? Skoro bílý.

Zašpiněný nebyl. Někomu vadí, že návštěva, která se vyzuje, chodí po bytě spocenými nohami (ponožkami, punčochami).

S tim naprosto souhlasim. Je velmi spatne, kdyz se podlaha uctiva vic nez hoste. Neprezouva se ani ve Francii, v Belgii, ve Spanelsku atd. Tahle analni posedlost s prezouvanim v Cesku je jeste horsi, kdyz vam hostitel nabidne nejake oslapane trepky. Pokud jde navic o oslavu kam prijdete v obleku nebo v koktejlovych satech a zbytek vecera vystavujete nohy v papucich, pak je to vyslovene pateticke. A to vse proto, ze hostitelka je lina pouzit vysavac kdyz hoste odejdou.