Zajímavé, tohle je asi o okruhu přátel a známých a osobní zkušenost není statistika (tedy ani ta moje). Já naopak ve svém českém bytě mám vchodové dveře přímo do kuchyně (ale ano, původně to tak nebylo, ale přestavba tak lépe vyřešila využití nevelké podlahové plochy bytu). Ve Státech to naopak dost lidí z mého nejbližšího okruhu má tak, že se vchází do haly se schodištěm a kuchyně je ze zadní strany domu. Část jich ale má také vchod přímo do obýváku, jak píšete, případně do domu obvykle vchází přes garáž, ze které jsou dveře do kuchyně.

To o absenci praček a když už je pračka, je i sušička, mohu potvrdit, i když mám také pár známých, které mají doma žehličky, jedna z nich ale zároveň amatérsky šije, tak to jde asi s sebou.

Jenom poznámka k poslední větě: "...obávám se však, že mi to má moravská výchova neodvolí a dál budu žehlit..."

Vždycky mi přijde trochu diné, když dospělý člověk své činy zdůvodňuje svou výchovou, místo svým smýšlením. Od jistého věku by lidé snad měli být chopni přemýšelt vlastní hlavou a ne v příkazech, které obdrželi v dětství.

Sud je cítit už navždy tím, co se do něj naleje jako první, Vy jeden smýšlivče

Moc Vás zdravím, paní Deniso.

Líbí se mi Váš blog. Je poučný , psaný s nadhledem a příjemně. Přeji Vám , hodně štěstí , zdraví a děkuji za tento pěkný blog. Mějte se prima a pište prosím. Děkuji.

V roce 1962 jsme se nastěhovali v Plzni do výškové budovy, kde v suterénu byly 3 společné prádelny, pračky, vany na namáčené prádla, několik sušáren - zvlášť byla sušárna pro prádlo dětské. Také elektrický mandl. Prádlo bylo možné také sušit na rozlehlé střeše, na lodžiích bylo sušení prádla z estetických důvodů zakázáno. Samozřeimě nebyly čipové karty, zapisovala se spotřeba energií ručně do sešitů, ale byla to tenkrát pohoda. Škoda, že se v pozdější době podobně vybavené domy nestavěly.

Musím říct, že mandl v domě mi chybí..

Jen tak dál. Zajímavé počtení. Děkuji.

Určitě jsem v diskuzi k předchozímu článku uvedl zajímavý postřeh, ale "aby se neřeklo", uvedu ho opět:

„Americký národ je výborným příkladem národa, který přešel od barbarství k dekadenci, aniž by poznal civilizaci.“ » A.Einstein.

Nejvetsi kulturni sok mam z toho, ze v USA a Kanade nejsou STK na osobni auto. Sice je povinny test na emise jednou za 2 roky, ale STK ne. A tak jsem jezdil v aute 15 let nez jsem se ho zbavil. Ted' vidim o co jsem byl v Kanade ochuzeny. Dalsi sok ze pri koupi noveho auta zadne prihlasovani a odhlasovani, dealer mi prehodil znacku, dal novy ownership kartu, stare auto jsem tam nechal, a uz jsem jel. Jedina povinnost byla zavolat pojistovne aby zmenili pojistku na nove auto. A to ani nemluvim ze tam nemusi byt zadne povinne vybaveni. Predni sklo muze byt popraskane a nikdo mi pokutu neda...

V Alberte nejsou ani testy na emise.

Ja zase zazivam kulturni sok, kdyz navstivim zmame ci pribuzne v nove postavenem nepodsklepenem dome. Nebo kdyz po obede rozliji lahev piva do 4 sklenicek od horcice.

Kazdy jsme holt zvykli na neco jineho. Ale kdyz uz jste to nazvala sokem, prizpusobyl jsem se.

No a já zas zažívám šok z umění používat češtinu. Když už někteří nejsou schopni používat diakritiku (protože pak nevím např., zda píšete o sokovi či o šoku) tak napsat Y v "přizpůsobit"...

ze se nezehli, neni predsin a spolecne pere je sokem?

parkrat jsem pobyval a rad napisu, ze se mi tam zilo dobre

kulturni "sok" spis zazivam v nekterych ceskych obchodech a v provozovnach nekterych sluzeb - bez usmevu, bez povidani, bez nalady, otravene

predpokladam ale, ze i s temito - Vami popsanymi - soky, se Vam v Americe zije dobre - jinak byste asi byli zpatky v Evrope, mozna i v Cesku

a moc Vam to preju - v Americe se lidi vic usmivaj (moje zkusenost) a i u obycejnyho nakupu kafe si s prodavackou pokecate ... to bych si pral ve vetsi mire i u nas

Zalezi na tom, jak umite s lidmi komunikovat p.Valicku. Ja takove problemy jako Vy rozhodne nemam , a to dokonce (divte se) ani u nas v Cesku. . . .